|
Děkovná řeč studenta Davida Latowského u příležitosti Slavnostního vyřazení studentů posledních ročníků Vážená paní ředitelko, vážení vyučující, milí spolužáci, rodiče a přátelé,
To, že zde nyní mohu přednést poděkování Vám všem, je pro mne obrovská čest.
Nemohu začít jinak, než tím, že Vyšší obchodní podnikatelská škola je výjimečná škola. A proč? Bohatství můžeme měřit penězi, rychlost auta ujetými kilometry za hodinu, ale škola by neměla být posuzována – kromě kvality výuky - jenom podle krásně vymalovaných tříd či plně vybavených počítačových učeben, ale i podle atmosféry, která v ní panuje - a právě to je největší přednost Vyšší obchodní podnikatelské školy. Ano, školu, dělají především její lidé. Není totiž tak důležité, kde studujete, ale s kým. Studoval jsem zde tři roky, můj názor se tedy má o co opřít a není to hodnocení na základě jediného dne, jak tomu bývá v případě inspekcí či hospitací.
Naše škola je příkladem ideálního skloubení profesionálního a lidského přístupu. Život není lehký a proto jsem se já, a asi i jiní z mých spolužáků, za dobu studia dostal do situace, kdy jsem chtěl studium ať už z pracovních, či osobních důvodů vzdát. Vždycky tu ale byla možnost obrátit se na pedagogy, kteří pomohli zdánlivě svízelnou situaci vyřešit. Jejich podpora a tolerance pro nás byly nesmírně důležité.
Jak jsem již řekl, na naší škole si velice cením kolegiálního přístupu, který potvrdily nedávné absolventské zkoušky, důstojné, náročné a zároveň v atmosféře plné pochopení a přátelské podpory. Atmosféru zkoušek jsem zažil třikrát, dvakrát jako host, kdy jsem přišel své kolegy podpořit, a jednou jako přímý účastník, proto mohu říci, že nervozita je u všech životních zkoušek snad tím nejtěžším soupeřem. Smekám před těmi, kteří se s ní museli poprat a zkoušky přesto zvládli.
Závěrem bych rád za všechny studenty poděkoval paní ředitelce a všem profesorům za celé tři roky, ve kterých se nám věnovali a jejichž výsledkem jsou kromě ukončeného studia i přátelství, která jsme zde, možná na celý život, navázali.
Poděkovat chci také našim rodičům a všem blízkým, kteří s námi naše studium prožívali a podporovali nás.
Sám za sebe děkuji i všem spolužákům a spolužačkám, protože jsme tou cestou k dnešnímu slavnostnímu dni kráčeli společně na jedné straně „barikády“, občas sice se šrámy, ale došli jsme.
Vážení diplomovaní specialisté, Vám všem bez rozdílu přeji do dalšího života hodně štěstí, lásky a také splnění vašich snů, i těch tajných.
Děkuji za pozornost.
[8.7.2010]
|
